6. kapitola

13. dubna 2008 v 17:14 | Janicza |  Spněný sen
Po ... ehm ani nechcu vědět, jak dlouhé... době, přidávám kapitolu ke Splněnému snu. jsem hrzná, ta povídka mi leží v P napsaná už celkem dlouho, ale nebyl čas ani chuť ji sem dát. natož,abych ji poslala předem Verice, ať má na vmýšlení dalšího děje více času... (Neřeším!) No a taky bych se chtěla omuvit za to, že celý týden na blog nic nepřibylo, ale ono prostě nějak není čas. učitelé hrozí zkoušením a písemkami, my se s Verikou musíme učit (občas) a počasí láká ven, než abychom seděli u PC... A navíc jsem teď značně handicapovaná.... S kámoškou jsem byla hrát volejbal do sport. haly a já šikulka si asi narazila palec, takže bolí jak prase.... :D
Prosím, okomenujte, zkritizujte tuhle kapitolu! (a další taky). přeji příjemnou četbu :-)

Díky onomu šikovnému a pro obě velmi praktickému kouzlu si Jane i Vera u všech profesorů vydobyly dobrou pověst, u studentů byly spíš: "ty dvě nové a chytré".
Měsíc Září už měl odzvoněno a vládu si přebíral Říjen, pro Veru a Jane tahle doba utekla rychleji, než kdyby byly "ve své době" a chodily normálně na střední.
Sobota ráno je pro většinu lidí dobou, kdy ještě spí, to ale neplatilo v jedné dívčí ložnici, kde byla už většina pokoje na nohou. Teda až na Veru, která ještě pořád tvrdě spala. Bylo skoro 8 a doba konce snídaně se neúprosně blížila.
"Není nemocná nebo tak něco, že tak dlouho spí?" divila se Lily.
"To bych neřekla…." Jane se sklonila nad Veru a důkladněji si ji prohlédla. "Myslím, že to včera jenom trochu přepískla…" Narovnala se.
"Trochu?!" užasla Lily "Vždyť jsi musela dotáhnout do pokoje!" Připomněla události včerejší noci. Kdy probíhala menší oslava na přivítání nových hráčů do famfrpálového týmu.
"No fajn, tak trochu víc! Není zvyklá takhle pít! Co ji znám ještě nikdy nebyla na tom tak špatně jako dneska!"
"A co s ní chceš dělat?! Do hodiny končí snídaně a stejně mám pocit, že nám nic nezbude…"
"Probudím ji! Sice budu riskovat, že dostanu stejnou nebo ještě horší spršku jako ty Lily na začátku roku, ale hold smůla!" pokrčila rameny Jane.
"Fajn, ale já jdu od vás dál!" Lil začala taktiky ustupovat ke dveřím a Michael ji brala příkladem.
"Veri, vstávej!" řekla vlídně a zatřepala ji jemně ramenem. Nic.
"Takhle jí asi nevzbudíš!" ušklíbla se Lily.
"Jen si počkej! Ale jestli chceš můžeš to zkusit sama!" letmo se na rusovlásku podívala a pak se opět začala věnovat Veronice.
"Vstávej!" ubrala na vlídnosti. Dívka se jenom přetočila na druhý bok.
"Fajn jak chceš! Říkala sis o to!" zahuhlala pro sebe.
"Vstávej!" zařvala nejlepší kamarádce do ucha. "Je ráno! Sluníčko nesvítí! Ptáčci necvrlikají! Všichni jsou už z postele, ale jenom ty tady ležíš jako mamut!" nehodlala ubrat na hlasitosti svých slov. "Tak už se sebou sakra něco dělej a vylez z té postele nebo budeš celé dopoledne o hladu a s opičkou na krku! A nenuť mě, abych použila i hůlku!" dodala sladce, když Vera začala projevovat viditelnější známky života.
"Ty suchozemská kryso!" zavrčela z pod polštáře, který si přirazila na hlavu.
Jane jí bez okolků vytrhla polštář z ruky a hodila ho na vedlejší postel.
"Není zač…"
"Pokud jsem někdy řekla, že tě mám ráda, beru to zpátky!- Nenávidím tě!" mrmlala, zatímco se snažila zahrabat pod deku.
"Konečně, já tě nechtěla ranit, tak jsem mlčela, ale když si to řekla dřív…. No tak dělej, vstávej!" Nekompromisně jí stáhla deku na zem. Vera chtě nechtě musela vylézt z postele a uznat tak svou 'porážku'. Celou cestu do koupelny provrtávala Jane vražednými pohledy a vymýšlela způsoby, jak ji nepozorovaně sprovodit z tohoto světa.
"Jednou mi za to poděkuješ!" zkonstatovala Jane, když po několika minutách vyšla Veronica z koupelny relativně zkulturněná a připravená na snídani.
"O tom silně pochybuju!" Přimhouřila oči a podívala se na pochechtávající se Lily a Michael.
"Co je?" zeptala se otráveně. Bylo jí tak špatně, že usmát se byl pro ni nadlidský úkol. Zařekla se, že se na alkohol už ani nepodívá!
"Nic…" doslala ze sebe pracně rusovláska.
"Jenom, že vypadáš jak zombie…." Dodala Mich a nechala se poddat záchvatu smíchu, který v sobě držela s taktnosti vůči kamarádce.
"Ha- ha!" utrousila ironicky a zamračila se.
"Neposlouchej je Niko!" snažila se jí uchlácholit Jane a spiklenecky mrkla na holky.
"S tebou se nebavím!!!!" oznámila a šla ke dveřím. Jane se jen ušklíbla a vydala se za ní společně s Lil a Mich.
Mlčky doly až k Velké síni, která se začala pomalu vyprazdňovat. Když vešly ozval se od Nebelvírského stolu smích a nadšený potlesk. Všichni zde ještě přítomní Nebelvířani se přitom dívali právě na Veru, která byla nanejvýš zmatená. Ze včerejší noci si pamatovala jen hrubé fakta: Oslava přijetí nových hráčů do famfrpálového týmu. Nic víc, nic míň.
"Proč mám takový pocit, že se všichni dívají na mě?" otočila se zvědavě na Jane, která ji ignorovala a zcela nezúčastněně si natírala topinku marmeládou.
"Se mnou se přece nebavíš ne?!" podotkla a těžce držela smích ve svém nitru.
Dívka si zoufale složila hlavu do dlaní.
"No včera ses totiž docela dost rozšoupla!" 'vysvětlila' nepřesně Michael.
"Co?!" vyjekla zděšeně.
"No…" přikývla Lily.
"Pokud si jenom tancovala, bylo to ještě celkem v pohodě, když si pak vylezla na ten stůl a začala se svíjet tam- to už všichni pískali, no a pak jak sis začala odkládat své svršky…" Jane dala dramatickou pomlku, "To už jsme tě raději uklidili do ložnice, abys neudělala něco, čeho bys pak litovala!"
"Cože?!"
"No…Já říkala, že nemáš tolik pít!"
Na Veronice šlo vidět ještě větší zděšení, pokud to teda bylo ještě možné. Ale to už bylo příliš pro Michael, Lily i Jane, které se začaly neovladatelně smát. Nenapadlo je, že by jim mohla tuhle malou improvizovanou "lež" tak lehce sežrat a uvěřit všemu, co si vymyslely. Ve skutečnosti, jak se později dozvěděly, tleskali všichni proto, že nečekali, že se ještě objeví na snídani, po tom kolik toho včera Vera vypila a dokázala tak Siriusovi Blackovi, že je možná "Francouzka", ale jako Francouzka nepije.
*
"Všimla sis, že po tobě snad celou snídani pokukoval Sirius?!" zeptala se Vera své kamarádky, když seděly odpoledne v místnosti u krbu.
"Cože si to říkala?! Nějak jsem tě nevnímala!" vzhlédla po chvíli Jane od knížky, když si uvědomila, že na ni někdo mluvil.
"Bože! Začni už někdy vnímat svět kolem sebe a nebuď zahleděná jenom do knih a těch svých 'pohádek', které sis nepřestala psát ani tady! Říkala jsem, že po tobě dneska celou snídani pokukoval Sirius…."
"Hm…. Fajn, tak ať…" řekla zcela nevzrušeně a opět sklopila pohled ke knížce.
"Já ti tady řeknu, že se na tebe ráno v jednom kuse díval snad ten nejhezčí kluk, které jsi kdy mohla spatřit a ty na to jenom: Hm… tak ať… Nejsi náhodou nemocná?!" vyjekla hystericky čímž si zase upoutala Janinu pozornost.
"A co mám podle tebe dělat?! Zajít za ním, sednout si mu na klín a začít mu strkat jazyk do krku?!- Vzpamatuj se! Děláš jako by jsi mě neznala!"
"No já nevím! Třeba by jsi mohla projevit aspoň trochu zájmu, říct, že si z toho nadšená a tak..."
"Jsem z toho nadšená, těší mě to, ale nezačnu hned jančet, že se na mě podíval!" vysvětlila. "Nenapíšu si hned jeho jméno na ruku a nezačnu na pergameny psát iniciály J.B.!!! Na to jsem ještě dostatečně normální a mám svou hrdost!" ohradila se.
"Okay, okay…. Já jen aby ses pak náhodou nedivila, až si toho sama všimneš!" pozvedla rezignovaně ruce a uvelebila se v pohodlném křesle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jaja jaja | 15. dubna 2008 v 17:43 | Reagovat

som tak rada ze si pridala tu kapitolku..nevedela som sa jej dockat..je skvela..to na ranajkach bolo uzasne..no cela kapitolka je uzasna..tesim sa na dalsiu..a mohla by sa uz objavit aj dalsia kapca ku viru tance..neviem sa jej dockat :)

2 angela angela | 18. dubna 2008 v 17:25 | Reagovat

rychle další kapitolu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama