24. kapitola- Malá večerní lest 2/2

6. dubna 2008 v 18:06 | Janicza |  Ve víru tance
pokračování

O 15 minut později, když zaplatili, vyšli z baru na čerstvý vzduch, který je trochu probral. Rozloučili se, Mell s Remusem se přemístili jako první. S tím, že Remus pomáhal Mell dostat se domů, protože v jejím stavu nebylo dobré ji pouštět samotnou. Hned potom je následovali i ostatní, akorát že se přemístili do parku poblíž domu kde Lily bydlela. Když se kluci ujistili, že je Lily v natolik dostatečném stavu, aby mohla sama jít, aniž by ji hrozilo prodloužení domácího vězení, vyslali ji domů. Samozřejmě se to neobešlo bez vřelého loučení dvou jí a Jimmyho. Když už byla Lily bezpečně doma, přemístil se i James.
Joe a Sirius se společně přemístili k domu Stradfordů dozadu na zahradu. Sirius teď podpíral Joe, aby neupadla, protože chodit ji dělalo menší potíž. Společně si sedli na lavičku pod břízami.Chvíli mlčky seděli a dívali se do prázdna před sebou, občas se na sebe nezávazně podívali.
"Děkuju…" řekla, když jí to ticho už přestalo bavit.
"Za co?" podivil se a koukl na ni.
"Za úžasný večer, skvělé odreagování, výbornou společnost a tu spoustu srandy…" otočila se s pohledem na něj.
"Vůbec není za co, kdybys s námi nešla, vůbec bychom si to tak neužili, teda aspoň já ne!"
Usmála se. Měla takový zvláštní pocit, že se někde něco v ní jakoby pohnulo… Nevěděla co to bylo, ale tušila že za to mohl on.
"I přesto ti děkuju! Nevíš, co to pro mě znamenalo, vydechnout od toho všeho…. Nikdy bych nevěřila, že starat se o někoho je tak těžké … někdy už mám pocit, že to prostě nezvládnu!" první slzy si našly svou cestu po jejích tvářích. "Že se o brášku nedokážu postarat, když tu už není máma…. Že ji zklamu, když to nedokážu!" sklopila hlavu, vůbec nechtěla, aby jí viděl brečet.
Něžně ji chytl za bradu a zvedl hlavu tak, aby jí viděl do očí, přičemž palcem ji jemně setřel slané slzy z tváře.
"Nezklameš ji! Určitě je na tebe pyšná, že ses s tím dokázala takhle poprat! Spousta lidí by ve tvé situaci nevěděla co dělat, ale ty to víš! A navíc, máš nás! Lily, Mell, Jamese, Remuse a mě! A my ti vždycky s něčím pomůžeme, jenom stačí říct!"
Jeho slova měla zvláštní účinek. Byla dojatá tím, co od něj slyšela. Chtěla mu tolik poděkovat, jenže nedokázala najít ta správná slova. Nebylo to poprvé, co ji takhle podržel, dobře si vzpomínala na ten den, kdy se dozvěděl, že máma umřela a na to, jak ji pomohl se z toho dostat.
Dělilo je od sebe snad 30 centimetrů, oba dva se navzájem hypnotizovali pohledy a snažili se vyčíst z očí toho druhého něco, co by jim pomohl odhalit pocity. Těch několik vteřin se zdálo být až nekonečnými. Joe vedla vnitřní boj jestli se má odhodlat k tomu, po čem její srdce toužilo- políbit ho a zničit tak jejich přátelství a nebo má utáhnout touhy srdce na uzdu a nechat si o tom všem jenom zdát a později se obviňovat z toho, že to neudělala a je už příliš pozdě. Nakonec přece jen učinil první krok on.
"Kdybych teď udělal něco, čím bych ohrozil naše přátelství, odpustila bys mi to?" zašeptal a pomaličku se k ní přibližoval nepřestávajíc držet ji něžně za bradu.
"Ano?" Vyšla mu vstříc a lehce, jako dotek motýlích křídel, se otřela svými rty o ty jeho.
"To je dobře, protože bych nerad riskoval, že tě ztratím…" Udělal to, co ona před chvílí.
Cítila jeho dech na tváři a vyvolalo to příjemné mravenčení v pod bříšku.
"To já taky…" Slastně zavřela oči, když ucítila dotek jeho teplých a měkkých rtů na těch svých.
Nejdřív ji políbil jenom lehce, obávaně, bál se, aby se teď nerozplynula a on zjistil, že to byl zase jenom sen. Ale když se přesvědčil o opaku a viděl, jak má zbožně zavřené oči, rozhodl se pokračovat v tom, po čem toužil už hodně dlouho. Znovu jí políbil, ale tentokrát o něco víc sebejistější. Jednou rukou ji lehce chytl za zátylek a druhou položil na pas, cítil tak, že se třese, ale zimou to být rozhodně nemohlo, noc byla teplá!
Jednou ručkou ho objala kolem krku a tu druhou mu něžně položila na hruď. Snad bylo tohle důvodem, že polibek o něco víc prohloubil. Pootevřela ústa a toho ihned využil.
Opatrně ho od sebe odtlačila. Otevřela očí, které doposud měla pevně zavřené. Potřebovala popadnout dech…
"Děkuju…" šeptla a nesměle ho políbila. Neprotestovala, když polibek vrátil.
"J-já…. Asi bych už měla jít…" Měla co dělat, aby se jí hlas netřepal jako osika ve větru. Měla pocit, že nedokáže pevně stát na vlastních nohách a natožpak dojít domů.
"Nechoď…" Políbil ji. Nechtěl, aby odešla, nechtěl, aby tyhle chvíle skončily…
Nepokoušela se odporovat. Nejspíš by to ani nemělo cenu…. Ale po několika minutách se přece jen vymanila z jeho sevření.
"Už bych vážně měla jít…" prosebně se na něho zadívala. Nedokázal tomu odporovat. I když značně nerad, neučinil nic na odpor. Gentlemansky vstal a doprovodil ji ke dveřím do kuchyně. Ještě než vztáhla ruku na kliku, aby je otevřela, otočila se k němu čelem. V očích jí šlo vidět rozrušení, nedočkavost a zdravá špetka strachu.
"Děkuju ti za nádherný večer!" řekla lehce ho políbila na oholenou tvář. Nevěděla jestli si může dovolit víc, netroufala si na víc!
"Takové dík neberu…" řekl na oko vážně. "Leda takové!" zašeptal než se jeho rty vroucně přitiskly k těm jejím do dlouhého polibku.
"Dobrou noc!" zašeptala naléhavě a dříve než se nadál zmizela v domě. Sirius chvíli překvapeně a především spokojeně zůstal stát na místě a hleděl na dveře, kterými mu utekla, než se přemístil do svého bytu.
-
Jakmile za sebou zaklapla dveře, sesunula se podél zdi na zem do sedu. Přímo zářila štěstím s vědomí,že za její momentální rozpoložení může ON! Při vzpomínce na Siriuse se jí úsměv na tváři ještě zvětšil. Po několika minutách se přece jen zvedla z podlahy a tiše se dopravila do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luckily luckily | Web | 6. dubna 2008 v 20:32 | Reagovat

tohle bylo nááááádherné... rychle další...:)

2 Kate Kate | Web | 6. dubna 2008 v 20:35 | Reagovat

Moc super kapča.Teda kapči.Už se moc těším na pokráčko

3 annetta annetta | Web | 6. dubna 2008 v 20:53 | Reagovat

je to krásně napsaný....moc,moc,moc pěkný..

4 any any | Web | 6. dubna 2008 v 21:17 | Reagovat

krásný uplne se rozplivam moc se kapitla povedla ta romantika byla krasna. ja sem totis strasne romanticky clovek tak jsem si to uzila :-))))

5 jaja jaja | 7. dubna 2008 v 18:22 | Reagovat

to bolo prekrasne..nadherna kapitolka..neveim sa dockat dalsej..dufam ze pribudne coskoro..prosim poponahlaj sa lebo to nevydrzim :)

6 Polgara Polgara | Web | 8. dubna 2008 v 17:46 | Reagovat

No, sice se budu opakovat, ale kapitola je opět perfektně napsaná a ani tam nebylo moc chyb.

Hlavně ta část s tím Siriem a Joe se ti moc povedla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama