15. kapitola- Ples

17. února 2008 v 19:32 | Janicza |  Ve víru tance
Je neděle a já jsem dopsala kapitolu, i když jsem chtěla u té předchotí 5 komentářů a jsou jenom 4, tak přidávám další! Tentokrát jsem přidala i vide nebo spíš jenom písničku, ale to video k tomu taky celkem jde(teda určité scény) no a kdy se přiznám, nehala jsem se tím videem inspirovat! Ale dost nudných keců, jo a tntokrát bych chtěla 7 komentů a garantuju, že pokud nebudou tak nebude ani kapitola! :-)
Nadešel čas plesu, na který se všichni většinou těšili! Někdo je nervózní a dává to najevo, někdo je nervózní a najevo to nedává a někdo nervózní není vůbec! Každý je jiný, ale všihni tančí a baví se!

Už od rána byla jedna dívčí ložnice jako po výbuchu… všude možně po postelích ležely různé kusy oblečení a bůhví co ještě… I když, měla každá dívka své plesové šaty zabalené a pověšené ve skříni, nezabránilo jim to, aby zkoušeli cokoliv co jim přišlo pod ruku.
"Joe můžu si to položit na tvou postel?" optala se nevinně Angela s prosebným pohledem. Tázaná jen ledabyle mávla rukou a vyskočila z postele na nohy. Postel bylo její útočiště, ale teď už bylo okupováno dalším modelem Angelininy fantazie, křeslo totiž bylo zasypáno většinou nepotřenými kusy oblečením a na zemi nebylo bezpečno sedět, jelikož hrozilo kopnutí či jiná nepříjemnost.
"Tak hele, já teď jdu na hodně dlouhou dobu dolů. Až se vrátím moje postel bude prázdná! Nebude na ní ani vaše ponožka a ani hřeben nebo něco podobného!- Já nevím co tak vyvádíte, vždyť je to jenom ples- konec!" ukončila svůj rázný proslov a odebrala se z ložnice do klidu společenské místnosti. Našla v ní Jamese skloněného nad pergamenem a několik mladších studentů.
"Kde je ta brož s lilií?!" ozvala se nervózní Lily z koupelny
"Na tvém nočním stolku…" dostalo se jí odpovědi od klidné Joe, která ještě pořád seděla v kalhotech a tričku na posteli a zrovna se malovala.
"Kde mám hřeben?" ozvalo se z druhého konce pokoje, tentokrát od Eleanor
"V koupelně…" odvětila ji s nadhledem.
"Díky…" ozvalo se tlumeně…
Joe si sedla do protestativního tureckého sedu a zcela klidně přecházela pohledem z Lily na Mell, z Mell na Anglelu a Eleanor. Všechny čtyři zběsile chodily po pokoji s hledaly své věci. Jen ona lidně seděla na posteli a všechno pozorovala.
Z přemýšlení ji vytrhla Lily:
"Já takhle nemůžu jít…" Joe měla nutkání se usmát.
"Proč?" optala se s hraným udívem.
"Vypadám hrozně!" Joe si kamarádku přeměřila pohledem. Ryšavé vlasy měla na temeni sepnuté stříbrnou broží, byla jemně nalíčená, smaragdově zelené, po zem dlouhé šaty s hlubokým výstřihem a tenkými ramínky, ladily s jejíma očima. A když nahodila kouzelný úsměv, který v ní poslední dobou dokázal vyvolat právě James, vypadala jako princezna.
"Kravina! James oněmí údivem jakmile tě uvidí scházet ze schodů…"
****
"Tak už jen vlasy a můžu vyrazit…" zamumlala si pro sebe. soustředěně zavřela oči… když je po chvíli otevřela spokojeně se usmála. Elegantně se otočila před zrcadlem a mírně se uklonila. Celkově byla nad svým vzhledem velmi spokojená. Červené šaty na štěrování na zádech dokonale obkreslovaly její postavu, se svým střídmým nalíčením byla taktéž spokojená a o svých vlasech nemluvě. Při téhle slavnostní příležitosti měly tmavě hnědou barvu, vzadu byly sepnuté malými sponkami, čímž vytvářely elegantně divoký dojem.
Chtěla všem vytřít zrak… že i ona, podle nějakých fámů chladná a celkově ne příliš společenská umí vypadat dobře.
Naposledy se podívala do zrcadla a vyrazila z ložnice k Velké síni, u které jí měl čekat John, kluk ze 7.ročníku Havraspáru, vysoký pěkný brunet s hnědýma očima.
Když scházela ze schodů ke vstupní hale ulpěly na ni téměř všechny pohledy, snažila se dělat jakoby nic. Věnovala oslnivý úsměv Johnovi, který ji gentlemansky nabídl rámě a neopomenul pochválit její vzhled. Ale i přesto nemohla nezpozorovat t pohledy několika slečen, které se ani nepokoušely skrývat fakt, ž se baví právě o ní.
Sotva si s Johnem yměnila pár slov, už se museli zase 'rozejít' ke svým tanečním partnerům a zadat se do prvotních párů, do kterých byli určeni na onu velkolepou soutěž. Nemusela dlouho čekat a už viděla Síriuse jak si to k ní míří s tím svým sebevědomý, nesmírně krásným úsměvem. V duchu se za to okřikla, ale nemělo to žádný účinek.
"Slečno, neviděla jste někde Joe Stradfordovou?!" zeptal se s provokatérským úsměvem "Taková ta vysoká, modrooká, pěkně přidrzlá, celkem umí hrát famfrpál a často mění barvu vlasů, když jí někdo řekne celým jménem… neznáte ji?!" v očích mu šibalsky jiskřilo.
"Velmi vtipné Blacku, málem bych zapomněla jak úžasně trapný je tvůj smysl pro humor!" nepatrně se ušklíbla a sjela ho pohledem od hlavy až k patě. Černý společenský hábit mu opravdu slušel, to musela uznat, i přes tu nechuť ke všem namyšleným frajírkům!
"Ou, Stradfordová… nebýt tvé jízlivosti snad bych tě nepoznal!" zašklebil se
"Bylo mi ctí…"
"Nečekal jsem, že se kvůli mně takhle ohákneš…- Jsi přímo k nakousnutí! Nebýt tady tolik lidí, vrhnul bych se na tebe!"
"Určitě by ti nejspíš nevadilo, že by to bylo to poslední co by jsi za svůj záletní život udělal?!" v očí jí výhružně blýsklo.
Než však stačil jakkoli odpovědět, otevřely se dveře Velké síně. Postupně všichni začali zaplňovat taneční parket, který byl vyčarovaným v místě před profesorským stolem.
Postavili se do základního tanečního držení a společně čekali na hudbu.
Upíraly se na ně téměř všechny pohledy, zde přítomných dívek. Ignorovali je. Navzájem se dívali tomu druhému do očí. Zpříma, hrdě, s určitou dávkou vznešenosti. Ani jeden nechtěl dát najevo, že v něm přítomnost toho druhého vyvolává takový zvláštní pocit.
Hudba se rozezněla.
Dancing bears,
Painted wings,
Things I almost remember,
And a song someone sings
Once upon a December.
Nepřestávali udržovat přímý oční kontakt, pohybovali se v rytmu hudby tak elegantně, až dokonale. Jakmile On šel dopředu, ona couvala a naopak.
Someone holds me safe and warm.
Horses prance through a silver storm.
Figures dancing gracefully
Across my memory...
Joe dodržovala všechny jeho rádoby pokyny, nedívat se na nohy, ale do očí, nechat se vést, být uvolněná… ale v jeho přítomnosti prostě nemohla být uvolněná! I když si to nechtěla přiznat, jeho přítomnost ji přiváděla k šílenství! Ten tvrdý pohled jeho bouřkových očí byl jako opiát… A ta hudba… vtírala se jí do paměti. Krásný souzvuk piána a houslí…
Someone holds me safe and warm.
Horses prance through a silver storm.
Figures dancing gracefully
Across my memory...
Jako by se najednou ocitla v pohádce. Všude kolem ní tančící páry poddaných, kteří se jí klaní a on na ni čeká. Sebevědomě ji vede po parketu, všichni ostatní uhýbají. Ve svých gestech klade důraz na hudbu, kdykoliv je tišší jejich kreace jsou něžnější a naopak, kdykoliv hraje piáno forte je jakýkoliv úkrok tvrdší, ale pořád neztrácí na své eleganci.

Far away, long ago,
Glowing dim as an ember,
Things my heart
Used to know,
Things it yearns to remember...
Připadá si s ním jen jako malá princezna, za to on je statný princ, se kterým ji nehrozí žádné nebezpečí.
Blíží se to…. Konec, už jen poslední piáno forte a pak.
And a song
Someone sings
Once upon a December
Vymaní se z jeho sevření a hrdě se mu ukloní.
Najednou jako by se probrala z jakéhosi transu a opět začala vnímat okolní svět. Potlesk profesorského sboru i ostatních studentů.
"Sradfordová- hm… byla jsi dobrá." Překvapeně na něj zamrkala, měla dojem že se přeslechla, protože slyšela uznání z úst Síriuse Blacka.
"Díky, tvůj výkon taky nebyl špatný…"
"Nejsi první ani poslední kdo mi to dneska řekne…" dodal sebejistě, než se vydal od jejího stolu na své místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verika verika | E-mail | Web | 17. února 2008 v 20:10 | Reagovat

No tak musím uznat že tahle kapiola byla jedna z nejkrásnějších ještě s tou písničkou no fakt nádherný......dávejte komenty ať je další kapča:)

2 anusz anusz | Web | 17. února 2008 v 21:28 | Reagovat

kráásná kapitolka a ta písnička je uzasna. Anastazie ten film mame doma fakt krása

3 Bariska Bariska | Web | 18. února 2008 v 9:33 | Reagovat

nadherna písnicka, ale kapca ? Jeste lepsi nez nadhernaa ! BYla opravdu uzasna. . . .

4 Polgara Polgara | Web | 18. února 2008 v 10:41 | Reagovat

Teda, páni popis plesu je naprosto prefektní, dojem kazily pouze překelpy a hrubky, kterých tam bylo poněkud více než obvykle, ale je fakt že ten děj to vynahradil.

Mimochodem, nechceš trochu ztmavit to písmo?

PS: Vzhled je krásnej...

5 Kate Kate | Web | 19. února 2008 v 2:31 | Reagovat

Nádhera.Krátce a jednoduše nádhera.Moc se mi to líbilo.No a ta písnička k tomu.Lepší snad ani být nemohla.Už se moc těším na pokračování

6 maťka maťka | Web | 19. února 2008 v 18:26 | Reagovat

naaaadhera x))

7 luckily luckily | Web | 19. února 2008 v 20:37 | Reagovat

Ahooooj, velmi ráááda se s tebou spřátelím...:))

8 Areneis Areneis | E-mail | Web | 20. února 2008 v 19:47 | Reagovat

krásná kapitola

9 Kestler Kestler | Web | 21. února 2008 v 14:42 | Reagovat

Pěkné, celá povídka super =) Těším se na další kapitolky =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama