11. kapitola- Roztomilá?!

1. února 2008 v 21:36 | Janicza |  Ve víru tance
Noa když už je ta "slavnostní" nálada v podobě práznin, tak přidávám i další kapitolu hlavně na přání anucz, která s podle konetáře pokraování nmohla dočkat, což mě potěšilo stejn jako další komnty, ale byla bych fakt ráda, kdyby se u téhle kapitoly objevilo alespoň 5 komentů (ono to toiž vždcky potěší a povzbudí k dalím psaní)!
Famfrpálový trénink je dřina, zvláště když je kapitánem týmu někdo jako James Potter.... To ho potom mát chuť zaklít!A naví, když se k "otravování" odpoledne přídá i ctihodný pan Black...

Listopad se ujal vlády nad přírodou a bral svou práci opravdu poctivě, po školních pozemcích byly nahrabány kupy zářivého listí, stromy se tak zbavily veškerého svého ošacení a vytvářely tak nepříjemně vyhlížející stány. Už jen málokdo se dobrovolně pohyboval venku, každý byl raději ve vnitř v hradě, pěkně v teple a pohodlí. Ale ani tohle nepřívětivé podzimní počasí nevadilo kapitánovi Nebelvírského famfrpálového týmu, aby uspořádal další trénink.
***
Dvojice studentek procházela chodbami vedoucími k jejich společenské místnosti a navzájem se podpíraly.
"Jestli mi následujících 24 hodin zkříží James Potter cestu, přísahám Susan, že ho umlátím vlastním koštětem…" procedila jedna z dívek zlostně mezi zuby a vlasy se jí lehce zbarvily do nachova.
"Souhlas a já klidně ti i pomůžu. Takhle nás zřídit, on není člověk!" přidala se blondýnka. Mezitím už se dobelhaly k otvoru Buclaté dámy, která se na ně zasněně usmívala.
"Znáte heslo?" položila jim klasickou otázku.
"Zabít Jamese Pottera!" zašeptala Joe své kamarádce a společně se rozesmály.
"Anoma verdum!" pronesla Susan a obě dívky vstoupily do plné společenské místnosti.
"Tak zatím a šťastnou cestu!" usmála se Joe a sama se vydala ke svým kamarádkám, které seděly v křesle před krbem a psali pojednání do hodin.
"Nazdar!" pozdravila je unaveně a svalila se do křesla. Odpovědi se jí dostalo pouhé zamručení a jen letmý pohled, který se však chvíli na to změnil v zaujatý a plný obav.
"Ježiši, kdo ti to udělal?" zhodnotila Joenin výjev Mell a odložila brk s pergamenem.
"Zkus hádat, můžeš třikrát…" ušklíbla se.
"Potter?!"
Joe přikývla
"On není normální…" zhodnotila Mell. A společně s Lil se starostlivě podívaly na svou kamarádku. Dlouhé do červena zbarvené vlasy byly mokré a splihlé, lepily se na její nezdravě bílou tvář, na očích ji bylo vidět jak je unavená a zmožená a ruce měla celé prokřehlé.
"Vypadáš přímo hrozně. Nechceš si jít raději lehnout a vyspat se?" navrhla rusovláska
"Jo a úkol do bylinkářství se mi napíše sám…" podotkla jedovatě Joe
"Buď v klidu, o to se postaráme, ty si ho zítra jenom přepíšeš…" slíbila jí Mellani.
"Díky holky!" stihla ještě říct než zmizela na schodech vedoucích do ložnic.
Jen co za ní zaklaply dveře, padla Joe na svou měkkou postel. Po chvíli se nuceně zvedla, sundala si promočené a propocené oblečení, oblékla si pouze volné dlouhé triko a teď už na dobro zalezla do peřin. Neměla v úmyslu odtud do rána vylézt, jen co zavřela oči, usnula…
Do dívčích ložnic přišli dva lidé, dívka a chlapec…
"Tam ta třetí postel… Tak, já svou část splnila, takže kdy ty tu svou?" zeptala se dívka chlapce šeptem.
"Zítra po škole ve tři ve společence…" řekl ledabyle a naznačil ji, aby už vypadla. Dívka jej poslechla a potichu za sebou zaklapla dveřmi. On sám se vydal k posteli kde spala osoba přikryta do třech čtvrtin těla, takže jí šel jasně vidět nápis Ballycejští netopýři a pod ním obrázek maskota famfrpálového týmu.
Klidně oddychovala… vypadala tak nevině, když spala.
Musel se v duchu pousmát, upřímně ještě nikdy neviděl nikoho takhle spát. Polštáře měla rozházené všude kolem, deka byla zmuchlaná, ale pevně jí držela v dlaních, na tváři žádný náznak úsměvu nebo jiné grimasy.
Jeho pohled zabloudil na plyšového medvěda, který stál opřený v pravém rohu čela postele. Směle po něm hmátnul, fakt že spí s plyšovým medvědem v posteli ho pobavil. Tohle fakt ještě nikdy neviděl, měl nutkání se začít smát, ale jedna část jeho JÁ mu v tom zabránila.
Konec dívání se, překroč k tomu proč tu jsi. Přikázal sám sobě.
"Stradfordová…" vyslovil její jméno do ticha. - Nic.
"Stradfordová!" přidal na hlasitosti. - Dívka se ani nehnula.
"Stradfordová!" Opět marné. Měl podezření, že spánek jen hraje.
"Joe!" Ještě nikdy jí neřekl křestním jménem, přitom bylo tak… tak zvláštní!
Síriusi sakra vzpamatuj se, je to Stradfordová!!! Okřikl se. No a… ale jméno má pěkné pokračovala jedna jeho část Ne! Za holka není vůbec pěkná!
Podíval se na ni, jak se spokojeně usmála, lehce zamručela a přetočila se na druhý bok zády k němu.
Je roztomilá když spí, taková nevinná… Honem si posbíral své drzé myšlenky a vrátil se k původnímu úkolu své návštěvy.
"Stradfordová, vstávej!" chytl ji lehce za rameno a snažil se ji otočit zpátky na záda.
"Vypadni!" řekla přidušeným tónem skrz peřinu.
"Vstávej!" nenechal se odbýt. Joe poslepu nahmatala nejbližší polštář a unaveně s ním mrskla po nezvaném hostovi.
"Díky za milé přivítání…" podotkl ironicky a mrskl po ní tím samým polštářem, kterým před chvíli dostal do tváře.
"Blacku vypadni!" zahřměla tiše a ač nedobrovolně, dlouze zívla. Jmenovaný se jen škodolibě usmál nad zdařeným plánem.
Dívka si ospale promnula oči a začala se rozkoukávat po pokoji. Na chvíli byla slepá, než si její oči zvykly na světlo, ale později už jasně rozeznávala obrysy všeho kolem. Když uviděla potuleně šklebící se tvář jejího buditele, zarazila se.
"Sakra co tady děláš?!" vyprskla a rychle se posadila.
"Hm… jak bych to řekl…" dělal, že zapřemýšlí. "Je zajímavé dívat se jak spíš! Upřímně, určitě bych se do těch poloh jak ty nikdy nedostal."
Dívka se zamračila a sjela si nevítaného hosta vražedným pohledem, zastavila se u plyšového medvěda, kterého držel pod krkem!!!
"Jak ses sem proboha dostal, a jak si se vůbec opovážil šahat těmi svými pařáty na Jacka?!" Naštvaně vytrhla svého plyšového mazlíčka z jeho sevření a věnovala mu další ublížený pohled, který se ihned na to změnil na podezřívavý.
Šokovaně sledoval, jak obezřetně kontrolovala jestli se jejímu 'miláčkovi' nic nestalo.
"Sorry, já nevěděl, že se tě tak dotkne, když budu z blízka obdivovat osazenstvo tvé postele. I když čekal jsem, že tady najdu někoho jiného než plyšáka…"
"Tak aby bylo jasno! TY nemáš nejmenší právo lézt do dívčích ložnic, sedat si na mou postel, brát do svých vlezlých rukou MÉ věci a navíc nemáš ani právo mě budit!!" rozkřikla se, sama měla dojem že to muselo jít slyšet až dolů. A on se jen sebevědomě smál od ucha k uchu.
Do háje, kdyby neměl aspoň tak krásný úsměv! Zanadávala v duchu a jen co jí smysl téhle myšlenky došel, měla chuť si za to nafackovat!
"A ty na mě nemáš právo řvát jak se ti zachce!" zvážněl "Jo a já jsem tady nepřišel pro nic za nic, jenom tě jdu vyzvednout, protože už 15 minut máme spicha v učebně a ty se tady jenom vyvaluješ!" přešel do protiútoku z cílem vyhnat Joe z postele, sám stál na nohou a tyči se nad Joe jako hora.
Ublíženě a zároveň naštvaně se na něho podívala, chtěla vyčíst z jeho krásných bouřkových očí něco, co by jí pomohlo rozeznat jeho pocity. Úplně zapomněla, že mají dneska jednu ze zkoušek. Oba brali přípravu na tu soutěž celkem volně, ale zkoušeli pravidelně.
Joe vůbec nevěděla co říct, dostal jí do kolen, měla sto chutí po něm začít řvát, co si to k ní dovoluje, ale taky věděla že má pravdu… sklesle sklopila oči.
"Běž!" řekla vyrovnaným tónem
"Chceš aby byla Evansová s Jamesem lepší než my? A nebo aby Zmijozeláci dostali ty body?!" otázal se taktéž již klidně.
"Ne to ne, ale vypadni, ať se můžu převléct!"
"Proč?! Já bych se rád podíval…" sice stál u nohou postele, ale k odchodu se stále neměl.
"Blacku vypadni!" ukázala mu prstem na dveře, avšak neudusila v sobě pocit potěšení nad jeho posledními slovy. "Než toho budeš litovat…" dodala
"No jo, vždyť už jdu, ale pohni sebou!" řekl potěšeně a vyšel ze dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 2. února 2008 v 10:32 | Reagovat

je to překrásná kapitola. Chudák Joe, já bych za nejspíš za to buzení vlastnoručně zabila.

2 Evča a Míša Evča a Míša | Web | 2. února 2008 v 10:48 | Reagovat

u nás je bleskovka....zapoj se :))

3 Polgara Polgara | Web | 2. února 2008 v 12:08 | Reagovat

Teda, Black je tááák roztomilej až bych ho prohodila dveřmi...

4 anusz anusz | Web | 2. února 2008 v 19:50 | Reagovat

jako vždycky skvělá kapitolka :-) nemuzu se dockat na dalsi

5 Hayddé Hayddé | Web | 3. února 2008 v 12:25 | Reagovat

už se těším, až si to přečtu, vypadá to ohromně zajímavě!jo a moc ráda se spřátelím!

6 wisty wisty | E-mail | Web | 3. února 2008 v 18:28 | Reagovat

no vyvýjí se to teda vážně zajímavě:) jen tak dál!!! .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama