10. kapitola- Oslavujeme!!!

30. ledna 2008 v 20:06 | Janicza |  Ve víru tance
Takže, je tdy další kapitola, když to tak vezmu kolem a dokola, měla bych být asi v 1/3 celé povídky, no ale ještě vážně nevím, jestli náhodou nebude kratší (to je ale uplně jedno). Musím říct, že jsem za tuhe,kapitolu na sebe celkem "pyšná" protože se mě osobně líbí. (Ví, že samochvála smrdí, ale je to tak!). Tak snad jen, ať se líbí a prosila bych o zanechání komentáře.... :)
Oslava vítězství skloubená ještě s jednou výnamnou událostí... Jak se bude oslava vyvíjet, bude nědo něčím překvapen?!

Sedmice Nebelvírských studentů vstoupila ve veselé náladě do jejich společenské místnosti, hned u vchodu k nim dolehla hlasitá hudba a smích. Jakmile se portrét Buclaté dámy otevřel a do místnosti začala vstupovat ona sedmice, ostatní studenti trochu ztichli a začali bujaře tleskat. Sírius v momentě přiskočil k právě příchozí partě a začal ji tahat za sebou na, něco jako podium.
"Dámy a pánové uklidněte se!" začal teatrálně rozhazovat rukama "No tak, buďte z ticha!" přidal otráveně na hlase
"Fajn, takže. Prosil bych ohromný potlesk pro náš famfrpálový tým, který nám- i přes to nepříznivé počasí, strašnou kosu a nervy, které jsme zažívali, - vyhrál zápas, proti těm jezevcům z Mrzimoru!!!" místností se rozezněl nadšený potlesk
"U Merlina… tohle mělo být pořádné?! Krucinál, to si říkáte Nebelvířani?! Ještě jednou a teď mě nezklamte!!!" křikl Black a ostatní studenti ho jako ovečky poslechli. Tleskali, pískali, pokřikovali. A parta lidí, kvůli kterým tento randál vznikl se jen šťastně a úlevně usmívala. Joe se ihned jak to šlo, samozřejmě až poté, co Black nezapomněl zveřejnit zprávu , že byla jmenovaná nejlepší hráčkou zápasu, odebrala do rádoby klidného kouta za svými dvěma kamarádkami, které ji ještě dodatečně pogratulovaly k úspěchu.
Zábava byla v plném proudu, dole ve společence už jen byly čtvrté a vyšší ročníky, ty mladší vyhnali Lily s Remem a ostatními prefekty na kutě a místnost zajistili proti zvukovými zaklínadly, i když byla zítra sobota a vstávat se nemuselo, tak to hned neznamenalo, že téměř celý Nebelvír se nedostaví ráno na snídani kvůli nedostatku spánku.
"Teda Joe, to bych do tebe neřekla… ty vždycky taková slušná a hodná- a teď… pravý opak" pokárala svou kamarádku s úsměvem Lily, když už se vracela snad popáté z pomyslného tanečního parketu.
"No co… slavím dnešní úspěch a navíc jsem odedneška plnoletá, takže to musím trošičku oslavit!" obhajovala se dívka s momentální kaštanovou barvou vlasů.
"Hlavně to nepřežeň!" dodala hned na to rusovláska s přísným výrazem a pohlédla na partičku studentů, kteří byli už společensky unaveni.
"Evansová, tohle si o mě myslíš?!" vyjekla naoko uraženě Joe. "Já bych se nikdy neopila kvůli něčemu, jako je plnoletost nebo vítězství ve famfrpálu, to už by to JO muselo stát za to, abych to udělala a navíc pokud sis nevšimla, měla jsem jenom jeden lok ohnivé whiski a to jen proto, aby se Black neurazil, no a pak ta trocha máslového ležáku…toť vše!" Neměla potřebu se nijak obhajovat, její svědomí bylo čisté, ale všechno to brala s úsměvem, dneska jí nemůže náladu zkazit nic, vůbec NIC…
"A kde je vůbec Mell?"
"Či já vím… naposledy jsem ji viděla někde v rohu s Thomem- a povídali si!" dodala významně. Obě dívky přejely místnost ostřížím pohledem a hledaly svou kamarádku, bezúspěšně, místo toho jim pohled zakotvil u dvojíce nejhlučnějších sedmáků, Pottera a Blacka, která bavili své blízké okolí různými vtípky. Jakmile James zaregistroval Lilyin pohled automaticky si prohrábl už tak dost rozježené vlasy, ale Lil neprotočila panenkami jako obvykle, zachovala neutrální výraz a uhnula pohledem. Joe, její reakci zaregistrovala a upřímně- divila se. Pokaždé jak James učinil toto gesto v blízkosti její kamarádky, ta ihned učinila něco čímž ho uzemnila a shodila přede všemi ostatními.
"Lily…" podívala se na svou přítelkyni s obavami "Nejsi náhodou nemocná nebo tak něco?! Je ti dobře?"
"Jo, jo , je mi skvěle, nemělo by?"
"Ale ne, to já jen tak…" mávla ledabyle rukou a už tomu nevěnovala pozornost. Právě totiž zbystřila přicházejícího Jamese Pottera. Ve skrytu duše doufala, že se spolu s ním neblíží i problémy.
"Nejspíš jde za tebou…" podotkla k Lily
"Nebo za tebou…" opáčila ji na to s úšklebkem
"Za mnou?! Blbost, proč by za mnou chodil, to u tebe mi to přijde realističtější…."
"Uvidíme…" prohodila Lil a nasadila svůj neutrální výraz na přibližující se osobu.
"Zdravím dámy… Evansová vadilo by ti kdybych si Joe na chvíli, řekněme, vypůjčil?" obě dívky, které si vyměnily lehce nechápavé pohledy.
"Nezáleží na mě Pottere…."
"Tak díky!" řekl jako by si nevšiml jejího nabroušeného tónu hlasu
"Joe…" otočil se ke jmenované, která nechápavě vstala a nechala se vést Jamesem, skrze hloučky studentů. Na její otázky ohledně toho co s ní chce udělat neodpovídal, jenom se přiblbe usmál a sledoval svého kamaráda, který právě vylézal na stůl, aby tak ujistil klid. dělalo mu to menší potíž, nakonec se tam s Remusovou pomocí přece jen dostal.
"Přátelé, přátelé…" rozkřikl se opět teatrálně na celou společenskou místnost
"Uklidněte se laskavě a věnujte mi trochu pozornosti!" Jeho přáni bylo vyslyšeno, šum utichl. " Je mi jasné, že máte různých keců plné zuby, ale toto je důležité! Nehledě toho, že nás famfrpálový tým dnes vyhrál, máme tady další potěšující zprávu." Mezitím se už Joe s Jamesem dostali přímo do středu dění. "Mému zvídavému a téměř všude přítomnému uchu se dostalo novinky, že naše nejlepší střelkyně, právě dnes slaví své sedmnácté narozeniny!" Joe se při jeho slovech úplně zarazila. Hlavu jí bombardovaly tisíce otázek. Jak se to kruci mohl dozvědět?!?!!!!
"Stradfordová, vystup ke mně ať všichni vidí jak vypadá čerstvá sedmnáctka!" Joe se i přes své protesty dostala nahoru, a to jen díky Jamesovi a Remusovi. S lehkými rozpaky se rozhlédla po místnosti a pohled ji padl na culící se Lily a Mell, která k ní mezitím stačila přijít.
"Dámy a pánové, zanotujme zde přítomné oslavenkyni! A tři, čtyři…" Celou společenkou se rozeznělo hromové notování melodie určené oslavencům, v čele právě se Síriusem. Joe se chtě nechtě musela začít smát, bylo to fakt pěkné a hlavně vtipné! Pochybovala sice, jestli vůbec Black ví, která bije, ale v tuhle chvíli jí to bylo zcela jedno…
"Ó děkuji! Vážně úchvatné! Díky moc…" pochválila výkon všech jakmile skončili s potleskem a chystala se odejít, v čemž ji zabránilo Síriusovo sevření.
"Kam si myslíš že jdeš?! Ještě jsme neskončili… máme pro tebe překvápko!" vyhrkl nadšeně. A poukázal na Remuse, který se k nim právě blížil s velkým dortem před sebou. Hořelo no něm přesně 17 svíček a uprostřed se vyjímala velká marcipánová sedmnáctka a kolem ní různé marcipánové ozdoby. Joe se doslova zatajil dech při pohledu na tu krásu.
"Páni…" vydechla s úžasem.
"Tak na co čekáš?! Sfoukni svíčky a něco si přej!" popohnal ji.
"To jako abys se do ní mohl hned pustit?!" pozvedla pobaveně obočí a zhluboka se nadechla.
Plamínky svíček ihned zhasly a opět se ozval ohlušující potlesk.
"Co sis přála?!" vyzvídal Sírius
"Neřeknu!" šťastně se uculila
"No tak… Stradfordová…" přemlouval ji. To už se Joe skláněla u dortu a rozkrávala jej aby každý dostal kousek.
"Ne! Nevíš co se říká, že když to přání někomu řekneš tak se nesplní…"
"Ty těm báchorkám věříš?!" posměšně pozvedl obočí
"A co když jo… každý má na něco právo!" obhájila své naivní sny. Dřív než stačil něco dalšího namítnout, přerušila jej Lily s Mell.
"Tak co, dáš nám taky kousek?" svatouškovsky se uculily
"Mám sto chutí vám ho nedát, protože VY dvě jste se prokecly před TÍMHLETÍM!!!!" ukázala na ně výhružně nožem, ale koutky ji vesele cukaly nahoru
"Ale no tak Joe… my nechtěly, jenže…"
"Jo, jo… nechtěly, ale udělaly to!" přerušila je "No, ale co mám s váma dělat!" usmála se a každé podala kousek…
Z celého dortu už zbýval jen kousek sotva pro jednoho, když se k rozesmáté Joe přiřítil chlapec, téměř muž, s černými vlasy a rozjařeně se usmíval.
"Stradfordová, dáš mi taky?"
Jmenovaná vzhlédla a střetla se s jeho bouřkovýma očima.
"Nejspíš bych měla, že?" zeptala se provokativně. Málem se až divila kde se to v ní vzalo, možná za to mohla ta trocha whisky a máslový ležák.
"No to jo, když jsme ti ho s klukama sehnali a bránili vlastním tělem aby ho Petr nesnědl…" zavtipkoval, několik dívek poblíž se hlasitě zachichotaly
"Jen doufám, že jste ho i sami nepekli…" hrála své obavy
"A i kdyby…" ležérně si strčil neposedný pramen havraních vlasů za ucho. Joe se podívala na hlouček dívek, nejspíš z 5. ročníku, jak se omámeně dívají na jejího spolužáka a závistivě po ní koukají. Musela nad tím v duchu pousmát, možná škodolibou radostí nebo spíš soucitem nad chování všech těch husiček, které po Síriusovi touží?! Sama nevěděla, ale dneska se tím nehodlala zabývat má přece narozeniny a teď už i oslavu, tak nač trápit svůj mozek takovými myšlenkami?! Ať se jde téměř celé dívčí populace Bradavického hradu bodnout…
"Tak s tím nic nenadělám, na tady máš…" podala mu zbylý kousek dortu, který původně plánovala pro sebe a mile se usmála
O co se to pokoušíš?! Ptalo se jedno její JÁ. Nebuď jako ty, kterými pohrdáš!
"A můžu ještě otázku… Chutnal ti?!" poukázal na kousek držící ve své ruce a nezapomněl se krásně usmát…
Krásně?! Joe neblbni! Pokárala se v duchu.
"Neměla jsem příležitost…", vážně na něj měla chuť, hlavně na ten marcipán….
"Chyba.. je skvělý!" uznale zakýval hlavou a vložil do úst další sousto dortu "Ale abys neřekla, že jsem krkoun nebo tak něco, rozdělím se s tebou!" dodal tónem, který podtrhoval jeho sebevědomí a dělal z něj Pána všeho tvorstva.
Zamračeně se na něho podívala, nějak nechápala smysl jeho poslední vyřčené věty
"Co?"
"Slyšela jsi… rozdělím se s tebou o SVŮJ kousek toho skvělého dortu!" zopakoval
"Co?!"
"Bože Stradfordová jsi snad hluchá?!, ale budiž. Říkal jsem, že se s tebou o ten dort rozdělím!"
"No tak to ne…" vydechla vzdorovitě.
"Co by za to dala jiná, kdybych jí nabídl že se s ní rozdělím…" zahuhlal spíš pro sebe s úmyslem donutit Joe aby přece jen "podlehla".
"Zapomněl jsi na podstatný detail Blacku! JÁ nejsem jako ty Jiné…" upozornila ho se zdviženým ukazováčkem.
"To jo, každá jiná příjme bez zbytečných řečí i francouzáka, jenom ty u toho děláš cavyky…" vesele pozoroval jak zlobou přimhouřila oči "No tak už si pohni, nebo tě snad mám krmit ve stoje?!" pozvedl pobaveně obočí a už ji táhl ke křeslům.
Ne zcela dobrovolně se usadila vedle Síriuse a postřehla nenávistné pohledy většiny dívek v okolí a jeho potulený úsměv.
"Stradfordová otevři pusu!"
Podívala se na něj jako na blázna…
"Co blbneš?!" obořila se na něj, pozorujíc dezertovou vidličku blížící se k jejím ústům "Já se umím najíst sama! A nepotřebuju k tomu asistenci!"
"U Merlina… jindy tak tichá a teď ne a ne zavřít pusu!"
"Nech těch keců!"
"A ty už konečně otevři pusu a MLČ!"
I když její hrdost byla proti poslouchat rady a příkazy toho okouzlujícího blbečka, chuťové buňky byly jasně opačného názoru. Chvíli na to pocítila ve svých ústech tu slastnou chuť marcipánu a labužnicky přivřela oči, aby tak dosáhla pomyslně většího požitku z této sladkosti.
Při tomto její "posvátném" obřadu ochutnávání jí s pobavením pozoroval strůjce této situace.
Sírius byl ležérně opřený o jedno opěradlo rudého kanape a střídavě do sebe ládoval onu pochoutku a sledoval Joe, měl co dělat aby se nahlas nerozesmál při pohledu na její trhnutí, když zjistil, že se na ni dívá.
"Co je?!"
"Nic. Mělo by snad?!
"Tak na co jsi tak koukal?
"Na tebe…"
"Hm.. no super.." utrousila ironicky a přešla jeho odpověď bez dalšího povšimnutí.
"Na…"
Opět k ní směřoval vidličkou. Poslušně otevřela pusu, netušila kde se v ní ta pokora bere, pořád si připadala trapně, když se nechá , doslova, krmit Blackem.
"Jsi jako poslušná ovečka…" zasmál se
"Za to ty jako drzý a nevychovaný vlk…" ušklíbla se, čímž se rozesmál ještě víc.
"Skvěle si rozumíme…" začal sebevědomě, tak jako vždy když chtěl sbalit nějakou holku, měl v plánu ještě něco dodat, jenže celou místností se ozval rozzuřený hlas nepatřící nikomu jinému než Lilyan Evansové.
"Pottere, ty idiote!" všichni se instinktivně ohlédli ke dvojici Nebelvířanů.
"Co si o sobě sakra myslíš?! Já nejsem žádná tvoje věc abys na mě mohl šahat kdy se ti zachce…"
Sírius a Joe se ihned zvedli ze svých mít
"Dvanácteráku, ty tupče…" zaklel Sírius, když se prodíral houfem šesťaček.
"Ale no tak Evansová…"
"Jdi do háje Pottere!" přerušila ho dřív než stačil doříct. To už se k nim ale dostali všichni jejich nejlepší přátelé, aby ukončili další z mnoha roztržek- Evansová versus Potter.
James se už nadechoval k další odpovědi, ale byl přerušen Joeniným unaveným, přesto pronikavým hlasem.
"Mlč!" přikázala mu rázně. Lil mu už chtěla věnovat nějakou posměšnou narážku, ale:
"Ty taky!" otočila se Joe na rusovlasou kamarádku, která se zatvářila poněkud dotčeně, ale poslechla. Joe se sama sobě divila kde se to v ní vzalo…
"Ty jdeš se mnou!" rozkázala rudovlásce a táhla ji s sebou za ruku ke schodům do ložnice, zanechávajíc za sebou ostatní oslavující, kteří chvíli počkali a poté se začali zase bavit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 31. ledna 2008 v 13:14 | Reagovat

moc pěkná kapitola. Povedla se ti. Moc moc moc a straaašně moc

2 anusz anusz | Web | 31. ledna 2008 v 13:43 | Reagovat

uplne uzasne pokracko se doufam objevi brzo

3 Bariska Bariska | Web | 31. ledna 2008 v 20:55 | Reagovat

Pokráčování, rychlee !! A myslím to smrtelně vážně ! Jinak, to bylo uzoo

4 anusz anusz | Web | 1. února 2008 v 10:44 | Reagovat

rychle prosím dalsi !!!

5 Jenny Jenny | Web | 5. dubna 2008 v 23:26 | Reagovat

Nádhera!!!To s tím dortem bylo skvostný!=D Fakt mooocki povedená kapitola...a vůbec celá povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama