1.kapitola

27. prosince 2007 v 20:54 | Verika a Karin |  Amy Williamsová-Potterová
Tak mám tady povídku s Karin(www.prokleta.blog.cz)má skvělý povídky tak já doufám že i tahle společná se vám bude líbit užíjte si jí a okomentujte:)
Ps:To zelené píše Karin.
Verika

Byl pozdní podzimní večer, když se v krbu ředitele Bradavické školy čár a kouzel,objevily zelené plameny.
Když oheň uhasl,vyšla z krbu rusovlasá dívka.
"Á Dobrý večer slečno Williamsová už jsem vás očekávali.Jaká byla cesta?"zeptal se ředitel.
"Dobrý večer pane řediteli,paní profesorko,děkuji cesta byla skvělá."usmála se dívka.
"Takže můžeme teda rovnou začít s zařazením?"
"Samozřejmě."usmála se znovu.
Profesorka McGonagallová tedy vzala moudrý klobouk a dala ho na hlavu rusovlásce.
"Hmmm Amy Williemsová neboli Potterová viď?No tak tady budu mít rozhodování velmi jednouché máš stejně jako tvůj bratr hodně odvahy a jsi velice chytrá.Takže to bude NEBELVÍR"
"Gratuluji slečno,tady profesorka McGonagallová vás odvede do vaší společenské místnosti a ráno dostanete rozvrh vašich hodin.Co se týče vašeho bratra o vaší pravé identitě mu můžete říct až budete připravená.jinak vám je vše jasné?"usmál se profesor.
"Ano všechno"
"Dobrá,můžete tedy jít a dobrou noc"popřál jí ještě Brumbál
"Dobrou noc pane profesore"popřála také dívka a odešla se svou novou kolejní ředitelkou do své společenské místnosti.
"Prosím, můžete se na chvíli uklidnit? Chci vám představit vaši novou spolužačku." zjednala si McGonagallová klid ihned jak vstoupila do společenské místnosti. Studenti na ni obrátili pohled a čekali dokud nebude pokračovat. "Tohle je Amy Williemsová a nastoupí do pátého ročníku. Slečno Grangerová, mohu se na vás spolehnout, že ji pomůžete s orientováním ve zdejším prostředí?"
"Jistě, paní profesorko." přitakala dívka s hustými hnědými vlasy.
"Výborně. Slečno Williemsová tady máte rozvrh hodin a učebnice by vám měli být doručeny během zítřejšího rána. Profesor Brumbál je nechal objednat."
"Děkuji." usmála se dívka. Profesorka se otočila a odešla ze společenské místnosti. Hermiona si k ní prostrkala cestu skrz studenty, kteří se ji chtěli představit a dotáhla ji na jejich oblíbená místa u krbu.
"Takže ahoj, já jsem Hermiona." podala ji ruku a potom představovala dál. "Tohle je Ron." ukázala na zrzka. "Neville a … kde jsi Harry?" otočila se a zamávala na rozcuchaného kluka, který k nim právě přicházel. Tak tohle je tedy můj bratříček, jsem na něj zvědavá. Usmála se v duchu Amy a s úsměve se přivítala se svým bratrem. "A tohle je Harry."
Harry sebou škubnul a připlácl si na čelo čupřinu.
"Neboj, mě nevadí, že jsi chlapec,který přežil." drkla do něj s úsměvem a posadila se na křeslo, které ji uvolnil Ron.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 12. ledna 2008 v 16:08 | Reagovat

Karin znám, a proto jsem se pustila do čtení téhle povídky a holky, nezklamaly jste

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama